(Ne)dokonalé vzpomínky aneb Jak jsem odpustila své matce

Detailní popis produktu

„Co za matku zavolá své dceři a řekne: ‚Tvůj otec a já jsme se rozhodli spáchat sebevraždu a rádi bychom, abys přijela a našla naše těla‘?“

Touto mrazivou otázkou otevírá Ann M. Altman memoárovou mozaiku tří generací a tří ženských hlasů promlouvajících o zatěžující rodinné minulosti a jejích dopadech do současnosti. Kniha stojí na třech pilířích:

• Deníku babičky Anny Löwy, zachycující období první a druhé republiky, rodinný blahobyt i přepychové dětství její dcery ve Znojmě,

• Vzpomínkovém rukopisu matky Edith (Diti) na jednotlivé členy rodiny, sepsaném v britském exilu po desetiletích mlčení na žádost dcery,

• Osobní reflexi dcery Ann, která po smrti obou rodičů v roce 2000 rekonstruuje skryté kapitoly jejich života.

Kniha čtenáře zavede do idylického života dobře situované znojemské rodiny před Mnichovskou dohodou. Tato zdánlivě nedotknutelná idyla je však v roce 1938 drasticky přerušena: zatímco poslední stopy po prarodičích skončí v Lodži, Chelmnu, Nisku a Minsku, osmnáctiletá Diti i její budoucí manžel – filozof Stephan Körner – unikají každý jinou emigrační cestou do Anglie. Oba zde dosáhnou enormních profesních úspěchů. V případě Diti se však za dokonalou fasádou úspěchu a neochvějné ctižádosti skrývá chlad, nezhojené trauma pramenící z hlubokých ztrát a nejistot a silný emocionální odstup, který po desetiletí dopadal na její dceru.

Jedním z klíčových poselství knihy je zjištění, že pro porozumění komplikované osobnosti vlastního rodiče a dopadu, který měl na náš život, je nezbytné podívat se také na to, jaká byla vaše babička a jaké výchovné vzorce uplatňovala – právě tento mezigenerační vhled nám totiž může pomoci mnohé v rodinné dynamice i v sobě samých rozklíčovat a pochopit.  

Dr. Ann M. Altman se narodila v roce 1947 v Bristolu rodičům, kteří uprchli před nacismem z Československa. Zatímco jejím rodičům
se podařilo uniknout holocaustu, všichni čtyři Anniny prarodiče během něj zahynuli. Pocházeli z Hodonína, Žarošic, Slavonic a Znojma.

Ann studovala na Cambridge a v roce 1974 získala doktorát z molekulární biofyziky a biochemie na univerzitě Yale. Provdala se za chemika Sydneyho Altmana, který v roce 1989 získal s kolegou Nobelovu cenu za práci na katalytických vlastnostech RNA. Během výchovy dvou dětí Ann pokračovala ve výzkumu na Yale, kde při práci s buňkami melanomu objevila novou reakci v biosyntéze melaninu. Poté, co narazila na „skleněný strop“ akademického světa, odešla z univerzity a založila vlastní redakční firmu, v níž pracovala převážně pro japonské vědce jako editorka jejich odborných textů. Přeložila také z francouzštiny významná díla o Velikonočním ostrově.

V roce 1999 byla zvolena do zákonodárné rady města Hamden (Connecticut, USA) a po třech funkčních obdobích byla jmenována do komise pro plánování a územní rozhodování města, kterou vedla jako první předsedkyně. Její politická práce vedla k mnoha návštěvám Mongolska, kde po celé zemi přednášela o zapojení veřejnosti do demokratických procesů. Obdržela mnohá ocenění, včetně medaile od mongolského prezidenta za pomoc při repatriaci velkolepé zkameněliny Tyranosaura bataara.

V poslední dekádě se Ann zabývá historií své moravské rodiny a intenzivně podporuje vznik Mehrinu – Moravského židovského muzea v Brně. V září 2026 vyšla péčí Mehrinu její kniha rodinných memoárů s psychologickým přesahem (Ne)dokonalé vzpomínky aneb Jak jsem odpustila své matce. Uvedení knihy podpořila debatní cesta po místech spojených s rodinnými kořeny, která se uskutečnila díky podpoře místních partnerů Muzea Vysočiny Třebíč, Jihomoravského muzea ve Znojmě, Institutu Paměti národa Brno a Židovskému muzeu v Praze.